NEJLEPŠÍ INFORMACI PRO VÝCHOVU SVÉHO DÍTĚTE NAJDETE VE SVÉM SRDCI

P1000091

Psycholožka, koučka a autorka řady publikací věnovaných sebepoznání, kultivaci mezilidských vztahů, či péči o duševní zdraví, to je paní PhDr. Lea Paulínová. Od roku 1991 se zaměřuje na lektorskou činnost, manažerské, vzdělávací a tréninkové aktivity pro společnosti. Jedná se zejména o koučink, psychoterapii a diagnostiku osobnosti. Má bohatou praxi s prací s lidmi a stále se učí a objevuje. Ve svém nabitém programu si našla čas na krátký rozhovor i pro projekt Slaďování na Kunovicku.

 

1. Téměř denně odhalujete lidskou psychiku, zejména u zaměstnanců. Jak těžké je poznat z hlediska psychologie vhodného kandidáta na určitou pozici při výběrovém řízení?

 

 S velkou dávkou pokory a se zkušenostmi je to možné. Každá pracovní pozice má svá specifika a vyžaduje člověka s určitými konkrétními vlastnostmi a dovednostmi. Tyto schopnosti označujeme jako kompetence a snažíme se je u uchazeče nalézt. Buď jako již plně rozvinuté nebo jako potenciál ve dřímajícím talentu. Je pochopitelné, že obchodník potřebuje jiné vlastnosti než paní učitelka v mateřské škole a že ředitel společnosti má zcela jinou práci než řemeslník. Také je nutné k dané profesi vnímat osobnostní typ a dynamiku člověk. Jedni lidé jsou dynamičtí, kreativní, potřebující pohyb a neustálou změnu. Druzí lidé jsou naopak klidní, věcní, racionální s konzervativnějším přístupem k životu a potřebují větší klid a vše na svém místě. A také jsou tací, kteří jsou praktičtí, orientovaní na okamžité výsledky. Je jisté, že analytický typ člověka nemůže dělat přímý prodej a ředitel společnosti nemusí být zručný. Navíc je také důležité, vědět, zda bude zaměstnanec pracovat samostatně nebo v kolektivu. Pokud vybíráme člověka do teamu, měl by se užšího výběru účastnit i vedoucí, se kterým bude zaměstnanec v úzkém kontaktu. Tito lidé si potřebují „lidsky sednout“. Osobní sympatie či nesympatie hrají v pracovním procesu velkou roli a přímo ovlivňují pracovní výsledky, atmosféru na pracovišti i samotnou spokojenost všech zúčastněných.

Jsem velmi ráda, že se v diagnostice osobnosti pokročilo o kus dále. Dříve byl ve společnostech požadavek, aby se našly u daného člověka především slabé stránky. Ty má úplně každý a snadno se najdou. A pak se za pomocí tréninků dělalo vše pro to, aby se nedostatky eliminovaly. Výsledkem byl průměrný výkon. V současné době je požadavek najít u uchazeče silné stránky, najít potenciál, dispozice, jeho originální talent a pak nabídnout možnosti a podmínky, aby se mohl plně rozvinout a co nejlépe se uplatnil v praxi. Odměnou je pracovníkova spokojenost a pochopitelně také vyšší pracovní úspěšnost, kdy se pracovní výkonnost díky smysluplnosti práce povyšuje na efektivitu.

 

2. Myslíte si, že větší propojení roviny rodinného a pracovního života zaměstnanců může mít pozitivní vliv na jejich motivaci?

 

V životě zastáváme vícero rolí. Každý z nás je v dané konkrétní situaci dítě, partner, rodič, kamarád, kolega, v pracovní roli to či ono. Optimální by bylo, kdybychom byli ve všech těchto rolích naplněni a spokojení. Optimální by bylo mít stabilní rodinné zázemí a práci, která člověka baví, naplňuje a je finančně dobře ohodnocená. Ale to je ideál, ke kterému se snažíme všichni přibližovat. V životě je někdo více spokojený v rodinném kruhu a práci dělá především pro to, že potřebuje peníze, pro druhého člověka je práce vším, naplňuje ho a rodina mu dělá spíše zázemí, zcela jiná je práce ve městě a jiná na vesnici. Pravdou ale je, že v současné době práce vstupuje do rodinného života více než tomu bývalo dříve díky propojení přes mobilní telefony a počítače. To umožnilo pracovat i z domova.

Pro každého člověka je důležitá harmonie, vyváženost mezi časem stráveným v práci a časem osobním. V současnosti bývá problémem určit si hranice, takže se pak velmi často stává, že osobní záležitosti se vyřizují v pracovní době a práci se často nosí domů. Také se tolik nerespektuje neděle. Naši předkové měli neděli jako skutečně sváteční den a to jim umožnilo jak fyzický odpočinek, tak také duchovní povznesení. Stejně jako příroda v zimě mnohem více odpočívali a mnohem více světili sváteční dny. To vše jim dávalo sílu, radost, duchovní povznesení. Dnes je zcela běžné, že v mnoha profesích se běžně v neděli pracuje, že se svátky proměnily ve více konzumní záležitost. To k duševní pohodě málo přispívá.

Je úlevné si uvědomit si, že neděle je od slova nedělat. V ten den bychom se měli věnovat takovým aktivitám, které kompenzují pracovní nároky a které člověka těší. Stejně tak slovo dovolená je odvozená od slova dovolit si. Dovolit si dělat nebo nedělat to, na co běžně není čas.

Ale abych se vrátila k otázce. Rodinný život s pracovním životem úzce souvisí a vzájemně se ovlivňuje. Je velkým uměním být teď a tady, jak učí všechny východní nauky. Pokud je člověk v práci, je třeba, aby byl přítomen nejen tělem, ale i duchem. A stejně tak by tomu mělo být i doma, v okruhu svých blízkých – nechodit tam jako tělo bez ducha a řešit pracovní problémy. Určitým řešením je, mít mezi pracovním a osobním časem takzvaný předělovací rituál, který dovolí jakési „přepnutí v hlavě“. Někdo jde svižným krokem domů z práce, jiný se doma osprchuje a převlékne se do domácího oblečení, další se proběhne s pejskem po parku, a někdo si uvaří kávu a vyluští křížovku. Je to mnohdy malá chvíle, ale může dobře nastartovat jinou roli.

 

3. Rodičovství versus kariéra u žen. Kdo aktuálně vede?

 

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. U každé maminky jsou jiné podmínky a také každá práce je jinak náročná. Jedna maminka má podporující zázemí a plně k dispozici vlastní babičky a druhá maminka třeba nemá partnera ani babičky. Rozhodnout, že mateřská dovolená musí být 3 roky je limitující stejně jako fakt, že musí nastoupit do půl roku po porodu zpět do práce. To jsou krajnosti.

Víme však, že ženy jsou obecně řečeno velice pracovité jak v práci, tak v rodině. Určitě to vnímáte i kolem sebe, že je hodně samostatných žen, které dobře zvládají pracovní kariéru i domácnost. Zejména ve vysokých pracovních pozicích jsou mimořádně schopné ženy a pro danou společnost obtížně nahraditelné. A ženy jsou si toho vědomy. Pokud jim daná společnost vytvoří individuální pracovní podmínky, pak je na ženě, jak se svobodně rozhodne. Zda je ochotna dát většinu svého času pracovní kariéře nebo ne. V současné době ženy, které nemají ke svému dítěti vlastní babičky, mají možnost zaplatit si chůvy nebo au-pair, které se o děti v jejich pracovní době postarají.

Žije-li dítě v ovzduší kritiky, učí se odsuzovat druhé.

Žije-li dítě v ovzduší nevraživosti, učí se nenávidět.

Žije-li dítě v ovzduší výsměchu, učí se nejistotě.

Žije-li dítě v ovzduší výčitek, učí se pociťovat vinu.

Žije-li dítě v ovzduší snášenlivosti, učí se trpělivosti.

Žije-li dítě v ovzduší povzbuzování, učí se smělosti.

Žije-li dítě v ovzduší oceňování, učí se kladně hodnotit druhé.

Žije-li dítě v ovzduší přímosti, učí se spravedlnosti.

Žije-li dítě v ovzduší bezpečí, učí se důvěřovat druhým.

Žije-li dítě v ovzduší uznání, učí se sebedůvěře.

Žije-li dítě v ovzduší přátelství a lásky, učí se nacházet a projevovat lásku ve svém životě.“

 

4. Neustále se debatuje o vhodné délce mateřské či rodičovské dovolené. Jaká je podle Vás ideální hranice? A proč?

 

Podle mého názoru je optimální hranice 2 roky. To je čas výrazné individualizace dítěte. Ale samozřejmě záleží také na dítěti samotném, jeho vývoji a jeho potřebách. Kolem 3 let už bývají děti citově zralé být v kolektivu dětí. Domnívám se, že čím déle se udrží uzákoněná mateřská a rodičovská dovolená na 3 roky tím lépe. Je to svým způsobem luxus i v evropských zemích, který nemá obdoby. Je to vzácný čas, který dává ženě možnost být plně matkou. Čas, který se nebude opakovat.

Je však potřeba, aby se maminky mohly rozhodnout, kolik let na MD či RD stráví. To je naše výhoda oproti cizině, tam je to striktní. Pokud bych mohla maminkám doporučit jednu věc, měly by si přečíst Informatorium školy mateřské od J. A. Komenského je to mateřská výchova, maminčina výchova a velice aktuální učebnice. Ta by jim mohla mnohé napovědět. „Nejpřednější stráž lidského pokolení v kolébce jest.“ J.A.Komenský.

 

Děkuji Vám za rozhovor.

 

Autor: Barbora Dojčár Majíčková